Rok se s rokem sešel a jsme tu s historicky druhým žebříčkem designu dresů naší nejvyšší soutěže. Ptáte se — co se změnilo? Co zůstalo při starém? Kdo letos zvítězí, kdo odejde s pláčem?
Pak jste na správném místě!
Způsob hodnocení
Začneme stabilních věcí. Změn nedoznal systém hodnocení.
Jako už loni hodnotí tři porotci, z toho dva muži a jedna žena. Tři různé přístupy, tři různá města. Stabilní je i filozofie bodování. Pokud možno absolutní systém, 0 – 10 bodů, v němž jsou nejvýše, tedy za 10 bodů hodnoceny etalony světového sportovního designu.
S desítkou proto nepočítejte. Nepřipískáváme domácím, jen proto, že jsou zdejší. Tedy… skoro nepřipískáváme. Trochu toho motivačního poplácání po zádech přeci jen v resultech porotců tu a tam najdete.
Porota
Co naopak nového jest, to je identita zástupkyně něžného pohlaví. Letos se k nám připojila známá osobnost českého sportovního Twitteru, Michaela Simůnková alias Celticgirl. Hrávala za pražskou Spartu, teď kope a trénuje v bandě něžných výtržnic zvaných Holky Futsalky — ale ztracena není ani v hokeji.
Zbylí dva porotci zůstali stejní jako loni. Čili Pavel Kout, grafik a držitel platinové věrnostní karty fanshopu Red Wings, a správce Dresblogu Karel Hejkal.
A teď — vzhůru dolů!
13.-14. místo: HC Kometa Brno — 2,7 bodu
MS: Tak tady nevím, na co koukat dřív. Spousta log, spousta nápisů, takže když se kouknu u bílé sady na záda hráče, tak mě to nutí přečíst nejdřív sponzory a až pak mi dojde, že hledám jméno. Víceméně kam kouknu, tam nějaký rušivý element. Přitom zrovna Kometa má fakt pěkné logo, jednoduché, nezaměnitelné a je tam schovaný jako kdyby tam bylo omylem.
PK: Prvotní nápad určitě vypadal ve grafickém editoru příjemně, ovšem po následném polepení dresu a kalhot reklamami vznikla vizuální šílenost. Skoro to vzdáleně připomíná obal beatlesáckého Seržanta Pepře… Bílá čtvercová pozadí reklam na předku nohavic kalhot výsledný dojem už jenom korunují.
KH: Ten dres jako by dělalo několik lidí a každý si prosadil svou. Já chci odstín na štulpnách! Já chci proužek v pase! Já chci ještě jinou modrou u hvězdy! Já chci reklamu na zadku! Já chci nárameníky! Já chci…
Já chci, co já chci… já si přeji dres — to tam asi ve všem tom hluku zaniklo.
A tak ač Kometa přišla s pár zajímavými nápady, třeba právě štulpny jsou skvělé, tak ty utlučeny vším tím balastem zcela kapitulují. Místo dresu tu máme cosi jako ubrus s rozprsknutým gulášem nevábné chuti.
A mimochodem — když už logo klubu tvarem otrocky kopíruje hlavního sponzora, tak je hlavně dejme hned pod sebe, kdyby si toho náhodou někdo nevšiml.
13.-14. místo: HC Olomouc — 2,7 bodu
MS: U nich moc nevím, co hodnotit. Kombinace červeno-bílé je docela běžná a člověk by čekal nějakou invenci, ta nepřišla. Někdo vzal čistý dres a naplácal na něj, co potřebuje.
A co mě irituje nejvíc, je reklama uprostřed. Znak je téměř neviditelný a na rozdíl od Boleslavi, kde mi velká Škoda absolutně nevadí (zřejmě i proto, že ta značka je prostě s Boleslaví spjatá), tak tady absolutně nechápu, proč to tak je. Tady by velký a pěkný znak udělal úplně jiný dojem. Navíc Olomouc má docela pěkný znak… Čistá záda to nezachrání, ač to je bodík nahoru.
PK: Řešení ve mně evokuje univerzální tréninkový dres z prodejny Sport na konci osmdesátých let.
Zadní část vypadá příjemně, ovšem přední je pravým opakem. Logo hlavního sponzora je samo o sobě ošklivé, a jeho umístěním mnohem níž je to ještě zvýrazněno. Uměl bych si představit dát pod něj vyplněný kruh a celek posunout výš. Logo vedlejšího sponzora z pravého prsa přesunou doprostřed na úplný spodek dresu a místo něj číslo hráče.
Líbí se mi kalhoty (reklamy nejsou až tak rušivé a stulpny).
KH: Proti loni prakticky žádná změna, snad až na lemy čísel. OK, nárameník to má, pruh to má, asi to bude dres, ale — co víc? Rozdíl mezi minimalismem a odfláknutostí se může jevit tenký, ale opak je pravdou. Hodnotit není skoro co a absence velkého loga na hrudi tu prázdnotu jen podtrhuje.
12. místo: HC Vítkovice Ridera — 3 body
MS: Přijde mi škoda, že znak ustupuje reklamě a je o dost níž, než by měl být. Líbí se mi číslo na levé straně dresu, má zajímavý font. Předek ještě jde, zadní část se mi nelíbí. Opět jméno pod číslem… Chválím, že mají třetí sadu, paradoxně se mi líbí asi nejvíc.
PK: Pejsek s kočičkou vařili hokejový dres. Co našli, to na něj dali. Pro rozhodčí musí být lahůdka, když se snaží identifikovat hráče, kterého dávají do zápisu — na zádech jsou hned tři nahuštěné vodorovné nápisy a číslo vepředu je pomalu v podpaždí.
Zezadu jde patrně o pokus o parodii. Vzpomínám si, že za mého mládí mívaly slečny malé kufříky, které si polepily velkou spoustou samolepek. Dresy Vítkovic mi připomínají přesně tyto kufříky.
KH: Při pohledu na Vítkovické dresy mě napadá jedno slovo — nevkus. Je mi líto, přitom z nich mám pocit, že se snaží, třeba návrat k červené je skvělý nápad. Ale mrkněte už jen na logo. Tři základní barvy najednou jsou málo? Co to vylepšit chromem a barevnými přechody? A sponzor se také vejde, že ano?
Atributy hokejového dresu tu jsou, to ano. Jenže se nemohu ubránit dojmu, že na první dobrou vidím spíš starou fotku kluků v námořnickém oblečku než hokejový mančaft. Detaily typu utlačené logo týmu na břiše či jméno pod číslem to bohužel rozhodně nezlepšují. Za mne celkově krok kamsi zpět.
11. místo: Bílí Tygři Liberec — 3,7 bodu
MS: Další klub, co má pěkné logo. Dres jako takový se mi úplně nelíbí, je bez nápadu. Světle modrá, která zvýrazňuje určité linky, mě osobně dost ruší. Zadní část je v pořádku, tam je poměrně zachovaná čistota, přední je jak nástěnka reklam. Škoda. Osobně se mi líbily loňské dresy o něco víc.
PK: Bez reklam by dresy vypadaly lépe, ale dají se přežít, neboť jsou s nimi alespoň barevně kompatibilní.
Barevné plochy v horní části trupu (vepředu i na zádech) považuji za velmi nepodařený prvek, ještě horší než imitace tygřích drápanců na předchozích dresech. Hlavně vepředu je to velký omyl.
KH: Když vám na plochu vletí tým a nejvýraznějším prvkem dresu jsou neonově olemované bílé plochy, tak se něco zásadního nepovedlo. Od září si lámu hlavu, co bylo cílem onoho efektu mušketýrských stejnokrojů. Je to vše jen kvůli logu Syneru? Nevím.
Liberecké dresy zkrátka působí jaksi inverzním dojmem. Důležité zaniká, prázdné volá o pozornost. Přehoďte priority, zrušte ty divné límce a poskočíte rázem opět vzhůru.
10. místo: HC Dynamo Pardubice — 4,3 bodu
MS: Další klub, co má červeno-bílou kombinaci dresů. Ale na rozdíl od loňska Dynamo aspoň přidalo modrou. Ne, že by to ve výsledku bylo o tolik lepší, ale už to tolik nenudí, není to na první pohled zaměnitelný s jinými kluby, což je fajn.
Škoda reklamy nad logem, opět celkově přelogováno, červená v několika odstínech.. Zadní část mi přijde fajn. A reklama nad jménem úsměvná, všichni jsou Bárti :-).
PK: Kdyby na dresech Pardubic nebyly reklamy, vypadaly by skvěle. takto je celek přeplácaný. Kdyby byla loga sponzorů vysázena jednotnou barvou (například stříbrnou na světlých dresech a bílou na tmavých), výsledek by byl výborný.
KH: Odmysleme si všechno od koně a čísla vzhůru a máte před sebou jeden z top dresů v extralize. Ten pruh — paráda! Ty štulpny — boží! Ten barevný kontrast — fantazie!
A poté se vraťme do reality a pohleďme na ten další modrý pruh nad logem a další pruhy na ramenou a zádech a hezky svěsme hlavy. Reklama na ČSOB je svou zpupností na úrovni svítící BILLY na dresu Sparty.
Co je ale zarážející — reklamy na ramenou podle varianty dresů střídají barvu podkladu. Umí jak červenou, tak bílou. Mohly tedy být zakomponovány mnohem citlivěji, vždy na stejnou barvu, leč nestalo se. Stejně tak i ČSOB umí prokazatelně existovat alespoň na bílém podkladu. Namísto toho jsou aplikovány tak, aby vždy co nejvíc rušily.
Mrzí mne, že kluby na svých dresech takto kapitulují a nechají si ho dobrovolně nejen popsat, ale navrch roztříštit.
9. místo: Aukro Berani Zlín — 4,7 bodu
MS: Zlín a jeho svítě žlutá… To člověk taky hned pozná, o jaký tým jde. Ač na mě ten odstín žluté nepůsobí hezky. Stejně tak i množství reklam, které mě trkly na první pohled. Skoro to vypadá, jako kdyby svou reklamu měl na dresu každý podnikatel ve Zlínském kraji. Modré dresy hezky ladí se znakem, zadní část dresů za mě v pořádku.
PK: Pokud by měla loga sponzorů na kalhotách transparentní pozadí a byla jednobarevná (jako na dresu), celkový dojem by mohl být výrazně příjemnější.
Vzhledem k počtu sponzorských log se mi zdá použité rozvržení jako docela chvalitebné.
Proč ale nejsou odstíny modré na náramenících a kalhotách stejné? Velká škoda.
KH: Kdybych měl nějak pojmenovat, co si přesně představuji pod pojmem „reklamní perverze“, budu vědět, kam sáhnout. Prezentace firmy Aukro na dresu Zlína. Nespletl si tady někdo hokejový trikot s izolačkou na přelepování balíků? Máte-li štěstí, můžete z jednoho úhlu zahlédnout titulního partnera sedmkrát!
Jinak dres se spíše povedeným novým logem, výrazným barevným kontrastem, hezkou typografií. Horší už jsou zaplácané kalhoty. A také nesoulad pruhů na rukávech a štulpnách, mimo barvy nenacházím jediné pojítko.
6.-8. místo: HC Škoda Plzeň — 5 bodů
MS: I Plzeň jde cestou sponzora na prsou, i zde, jako u Boleslavi, mi to nevadí, neruší mě to. Obě sady mi přijdou povedené, pěkné. Líbí se mi šněrování, reklamy jsou celkem umně skryté.
Nelíbí se mi jméno na úplném spodku dresu kvůli praktičnosti. A nelíbí se mi, že zadní strana dresu má dva znaky klubu pomalu v podpaží. Jestli tímhle kompenzují přední stranu, tak je to špatně.
PK: Proti minulé sezóně pokrok, proužky se třetí barvou nejsou rušivé. Co ta loga na lopatkách? Reklama na kalhotách by mohla mít transparentní pozadí, nikoliv bílý čtverec.
KH: Proč vymýšlet vymyšlené — skvělé nárameníky s výraznou konturou a doplněné barevně sladěnými tkaničkami. To si dám líbit! Toť pravý detail odlišující jednoduchost od prostoduchosti. A zůstanu-li čistě u barev dresu, opravdu to funguje.
Nepasují mi k tomu ovšem překombinované štulpny. Škoda (sic!) jen, že ani jedna z modrých barev nepasuje k logu klubu. Technické prohřešky typu sponzor místo loga či jména na nečitelném místě celkové hodnocení dále sráží.
6.-8. místo: HC Oceláři Třinec — 5 bodů
MS: Přijde mi, že extraliga je plná červených a bílých dresů a většina působí a vypadá podobně. Třinečtí mají moc pěkné štulpny bez reklam, působí to moc hezky. Dresy působí celkově čistě. Není to extrém v podobě Olomouce a zároveň to není nějak zajímavé. Bílý dres se mi líbí, působí na mě relativně fajn.
PK: Klasika v dobrém smyslu slova.
Škoda, že reklamy (především na kalhotách) nejsou zakomponovány citlivěji — kdyby nebyly na barevných čtvercích, působily by přirozeněji.
KH: Ukažte mi prosím na tom dresu jeden šťavnatý nápad — a já vám dám pětikorunu. OK, mají fakt pěkné štulpny s decentním proužkem. Tak jo. Osobně kdykoliv vidím dresy Ocelářů, vidím sobotní vydání novin ze začátku devadesátých let. Byla tam červená a bylo to už tehdy nemoderní.
Jste Oceláři! Dejte tam černou! A když ne, tak větší kontrast. Sebedůvěru! Vždyť to logo z metru dál splývá. Podívejte na Hrňovo kalhoty, co udělá trocha černé vedle bílé a rudé. Podívejte na Spartu, jak úderné je jejich „S“, ač v jedné barvě! Hrajeme hokej, tohle není vizuální homeopatie, potřebujeme design údernosti kovadliny, co už jen od pohledu rozmlátí soupeře o mantinel!
6.-8. místo: HC Dukla Jihlava — 5 bodů
MS: Tady se mi logo naopak líbí, ten zlej ježek působí zajímavě. Barevná kombinace fajn, jen škoda toho „límečku“. Dala bych žluto-rudou kombinaci přesně dle barvy dresů. Ta modrá mě tam dost ruší.
Vzadu se mi líbí, že jméno je na jiném podkladu než číslo. Lépe se to čte. Font písma taky fajn. Žlutá kombinace moc pěkná, netradiční kombinace v lize. Navíc ten odstín žluté je fakt pěkný. Zde mě ani neruší ten límeček. Reklam je poměrně dost, proto jeden bod dolů.
PK: Primární představa určitě nebyla špatná, ale úplně ji zabila realizace, respektive přeplácání reklamami ve snad nevídaném množství. Mohl to být opravdu pěkný hokejový dres, ale vylezla z toho stokrát záplatovaná vesta pro pradědečkovi.
Řvoucí spodní červený lem nohavic vyloženě hypnotizuje. Proboha, proč?
KH: Za posledních x let nepamatuji tak povedený krok vpřed ve smyslu klubové identity, jaký letos udělala Jihlava. Směr, kterým posunula logo a vzhled dresů zaslouží velkou poklonu. Má to styl, má to šmrnc, paráda. Jediné, co dvakrát nemusím, jsou ty vojenské prvky a frčky, to však je čistě subjektivní pohled. A trochu se ztrácím i v tom, které logo je primární, klub se prezentuje na dresu jinak než na webových platformách.
Bohužel žijeme ve realitě sponzorských klecí, takže na dresech se to neobešlo bez bolestných kompromisů. Dres tak platí daň v podobě hyzdících bílých záplat na kalhotech. A i ty do očí bijící bílé nárameníky to nakonec dost možná zachraňují, protože barevně sice nesedí, ale snižují roztříštěnost dresu. Designer věděl, co dělá, ač u toho asi trpěl.
Mimo loga s ježkem se mi moc líbí typografie, skvěle čitelná čísla a jména. Výborné je také sladění barvy kalhot za pomoci návleků, to pořád ještě není standard.
5. místo: BK Mladá Boleslav — 5,3 bodu
MS: Jedno obrovské logo vepředu na místo znaku. Mně to nevadí, naopak. Barvy pěkně sladěné s ostatními. Čistý dres. Jediná škoda toho loga Generali. Jako mínus beru u bílé sady i znak na ramenou po vzoru zámoří. Ne, že by se mi to nelíbilo, naopak, ale ten znak je tak malý, že to z hlediště vypadá jako černá kaňka. Větší by byl lepší.
Černá sada mi přijde téměř dokonalá na české podmínky. Trošku mě ruší zadní strana, kdy spodní část vyvolává dojem tepláků, když se na hráče podíváte zezadu. Paradoxně to dělají ty štulpny, které jsou v zadní části bez reklam. I Barevná kombinace zelenočerná je pěkná, znak na ramenou vypadá na této kombinaci o dost líp. Opticky mi dokonce přijde větší.
PK: Stulpny trošku připomínají holínky. Bannery na kalhotách by nemusely mít bílé pozadí, transparentní by bylo vhodnější (platí hlavně v kombinaci s tmavými dresy).
KH: Za tohle hodnocení dost možná dostanu za uši. Na první dobrou ten dres, třeba z hlediště, totiž vypadá fajn. Čistý, výrazně kontrastní, velké logo…
Takže nabídnu i ten druhý. Čili dres bez klubového loga hrudi, design bez nápadu — a čísla a jména? To je snad nějaký základní font z Windows. Proto pardon.
Možná jsem přísný i kvůli kontextu. Pár jiných klubů se potí, aby z dresu zaplácaného logy něco vymáčkly, zatímco celek s možná nejsilnějším sponzorem mezi všemi to namísto trochy snahy bohorovně odzívá.
4. místo: Mountfield HK — 5,7 bodu
MS: Oproti loňsku relativně čisté dresy. Chválím šněrování, to se mi líbí moc. Znak města by tam za mě být vůbec nemusel. Číslo na přední straně je na rameni, asi kvůli lepší viditelnosti, když je hráč v předklonu, nicméně na mě to působí jako kdyby nevěděli kam s ním.
Černé dresy na mě na první pohled působí velmi dobře. Vadí mi jiná červená kalhot a štulpen. Líbí se mi, že číslo je „obkreslené“ červenou linkou. Jmenovka hráče je dole pod číslem, to se mi nelíbí. Dres většinou zapadne za kalhoty, případně se skrčí a já vidím potom kulový, kdo je u puku, když hráče neznám… Obzvlášť to zamrzí, když místo jména je Mountfield, který je i ve znaku a názvu klubu, což si myslím bohatě stačí…
PK: Dvě loga nad sebou prostě ne a ne (nevkusné „sýrové“ klubové logo budu raději přehlížet). Přední číslo vlevo na prsou je relativně zbytečné — přitom tam mohlo být umístěno logo města (já vím, kdysi ho tam měly České Budějovice a královéhradečtí toho odtamtud převzali už beztak víc, než je zdrávo).
Žlutooranžový pruh s reklamou na boku kalhot je ošklivý. Velmi ruší.
KH: Mountfield odkudsi z HáKá. Pro mě dost podobný případ jako Bruslaři, a vlastně jen díky zaokrouhlení dávám HáKá o dva body více, rozdíl dělal 1,1 bodu. HáKá ho obdržel za logo na hrudi, byť slovo logo se nad touto koláží odkudsi z Wordu dozajista ošilo a významně pozdvihlo obočí.
Mám-li na dresu najít plus, bude jím krásné historizující šněrování, spolu s čistými rameny parádní část dresu, což už ovšem nepodrží zbytek designu. Fajn jsou i barevnost a čísla.
Horší už to bude s konzistencí pruhů, HáKá má stejné štulpny jako loni, a ani letos neladí s designem vrchní části dresu. A dva štíty nad sebou, to už je taková prapodivná smutná tradice, asi něco jako nazývat klub HáKá.
2.-3. místo: Piráti Chomutov — 6,3 bodu
MS: Nelíbí se mi barevná kombinace tmavých dresů. Ale to je asi můj problém. Bílé působí čistě, víceméně nemám co vytknout, zároveň to není nic, co by mě nadchlo. Možná hraje roli i logo, které je většinou ozdobou dresů, tohle mi přijde takové nijaké. Vím, že na stránkách mají jiné varianty, osobně bych si z nich dokázala vybrat lepší.
PK: Vcelku vkusné řešení, až na bannery na kalhotách, které by nemusely mít bílé pozadí. Být loga sponzorů jen bílá na transparentním pozadí, celek by působil mnohem lépe.
Stulpny světlých dresů jsou mnohem vhodnější než ty pro tmavé — v jejich případě je další široký pruh navíc.
KH: Chomutov navázal na loňský ročník a opět patří k nejlepším. Světlá varianta je zase řízná, sebevědomý moderní design, základ dresu by se neztratil ani v NHL. Stejně tak jako rázná typografie na zádech.
Trochu méně mě baví ústup červené do titěrných linek na tmavé variantě, dresy jsou tak o něco chladnější — což by nevadilo, ale letos ještě o něco více ztrácím návaznost na barevnost loga. To vše jsou ale detaily. První místo by museli uloupit, ale i bez toho jsou Piráti mezi špičkou.
2.-3. místo: HC Sparta Praha — 6,3 bodu
MS: Za mě by to byly téměř dokonalé dresy, kdyby tam nebyla ta šílená Billa a nepřibyla k ní i Kika na kalhotách. Tohle ten dres strašně sráží, stejně jako zadní strana dresu, kde jsou dvě reklamy nad jménem a číslem. Tu spodní bych tam nejradši neviděla. Jméno začíná až někde pod lopatkami hráčů, číslo, když dres zapadne za kalhoty, není skoro vůbec vidět. Samozřejmě to je i u jiných týmů, ale u Sparty vidíte tak pětinu čísla hráče a to mi přijde málo, zvlášť pro rozhodčí a při faktu, že jinde číslo sparťanští nemají. Palec nahoru za šněrování u krku.
PK: Sparta je prostě klasika. Sparta umí. Dokonce i reklamy jsou barevně sladěné (mají červené pozadí) a proto do dresu jako celku poměrně nenásilně zapadnou.
Hezké, příjemné, na úrovni.
KH: Hokejový dres Sparty nepochybně patří k těm nejbezpečnějším, co se pohybu na silnici během podzimní plískanice týká. Tohle nepřehlédne ani znavený řidič tiráku. Asi jde i o smůlu, protože tak výrazná loga se nesejdou každý den.
Stále se však kloním k názoru, že by to šlo uhladit návratem k výraznější červené na dresu — ale to už je o vůli všech zúčastněných hledat cestu, kde jeden s druhým spíše komunikuje, než aby se překřikoval. Spartu ctí alespoň počet log, když ne jejich vzhled, ten je v rámci možností uměřený.
Dres samotný je celkem fajn, od kontrastu barev a prvků dresu po to parádní S, dost možná nejlepší logo Extraligy na hrudi. Právě precizní práce na designu spojujícím jednoduchost, sebevědomí i tradici dokáže balancovat dres na špici ligy. Sám bych zkusil jedinou změnu — zkosit font čísel podobně, jako je stylizováno logo. Ale netuším, zda se to doplní, či se to bude vzájemně bít. A je to opravdu jen detail.
1. místo: HC Verva Litvínov — 7,7 bodu
MS: Tady není moc co vymýšlet, mohla bych být 30 let v kómatu, probudit se, pustit hokej — a hned bych tenhle tradiční klub poznala, což se mi líbí. Černo-žlutá kombinace sama o sobě je moc hezká a ten znak je jednoduchej a o to údernější.
Dost mě ruší u žlutých dresů červená barva Benziny, navíc má jiný odstín než Generali. Sponzorů je taky dost, ale podle mě si s tím poradili o dost lépe než např. Liberec. Černá varianta je úžasná, na ledě jdou krásně vidět včetně jmen a čísel hráčů.
PK: Chemici lépe vypadají než hrají. Je znát přemýšlení při návrhu, výsledkem je vizuálně naprosto kompaktní řešení.
Líbí se mi i vypuštění rušivých bílých čtverců pod reklamami na kalhotách, ostatní by se měli inspirovat. Takových reklam si člověk všimne, ale neobtěžují, resp. neznehodnocují svou uřvaností snahu o design jako takový.
Opravdu chválím.
KH: Litvínovu se letos jako zřejmě prvnímu týmu v novodobé (čti sponzorské) historii povedla zásadní věc. Až na výjimku červené Benziny vybalancoval dres tak, aby sponzoři dostali svůj prostor, ale dres zůstal v první řadě trikotem hrdého klubu s dlouholetou historií.
Kdo mě zná osobně, ví, jaký zhruba ke klubu mám vztah (střet zájmů alert! :). A nebudu se tvářit, že mi srdce neposkočilo, když jsem černo-žluté viděl letos prvně vyjet na led. Vysněné černé kalhoty bez bílého podkladu, skoro jednobarevní kluboví sponzoři, uměřenost, respekt k výsadnímu postavení klubového loga — to vše na dresu je.
Design samotný pak sází na strohost a kontrast výrazných barev, co vyvažují detaily v podobě tradičního loga vévodícího hrudi a fantastické typografie na zádech hráčů. Kdo do ochozů chodí osobně, ví, jak zásadně se mezi týmy rozlišitelnost hráčů liší — a tohle přečte opravdu každý, o pečlivosti výběru fontů a jeho stylu nemluvě.
Zcela jasno nemám pouze o tenkém pruhu pod číslem, protože ten se vpředu nevyskytuje. Asymetrie na dresech moc nebývá. Ale esteticky mě to neruší. Možná uvidíme příští rok, kdy Litvínov plánuje slavit 60 let v nejvyšší soutěži. Třeba jsou letošní dresy mezikrokem mezi loňským moderním a příštím zcela historizujícím designem — a onen pruh to naznačuje.
A co uvidíme v příštím díle?
Vítěze známe, poražené taky. Co si z letošního hodnocení vzít?
Navrhuji následující — jsou různé cesty a je na každém, jakou si zvolí. Jsou tací, kdo dovedou najít rovnováhu mezi propagací sponzorů a vkusem. Jsou jiní, kteří si myslí, že čím více trhovec křičí, tím více ho bude vidět.
Nechť si každý projde třeba dres Litvínova, Chomutova, Sparty a zapřemýšlí, jaká cesta funguje lépe. Zda ta, kde několik hlavních partnerů je vidět zřetelně, protože exklusivně, nebo ta, kde smršť log (včetně povinných ligových) zaslepuje oči, unavuje pozornost, nebo dokonce splývá na hranici nečitelnosti.
Bylo by samozřejmě naivní tvrdit, že propagace prostřednictvím reklamy na dresu nefunguje. Dost možná ještě hloupější by ale bylo prohlašovat, že funguje vždy, pro každý typ obchodní firmy a že čím houšť, tím lépe.
Moc se těším na den, kdy k tomu jednotlivé kluby dojdou střízlivějších pohledů na limity propagace a jedinou starostí Dresblogu budou barvy, pruhy a loga týmů.
Prozatím díky všem, kdo vkusnými dresy pomáhají dokazovat, že věci jdou dělat i jinak.
Foto: Ivo Dostál, Jiří Princ, Jiří Zaňát, Michaela Martinátová, Jan Pidrman, Hynek Haruda, Jan Turovský, Petr Kozelek, Tomáš Buksa, Luboš Vácha, Jan Jedlička, Jan Pavlíček, Jan Jindra, Pavel Draslar, Jan Beneš, Stanislav Souček (prošel jsem moře fotek, pokud jsem na někoho zapomněl, omlouvám se a rád doplním).