Zvláštní, jak světové dění rámuje jednotlivé ročníky našich hodnocení. A jak, s pohledem upřeným zpět, jeví se včerejší starosti mnohem snazší ke snášení. Pokud jsem snad doufal, že letošní hodnocení pošlu do světa zhluboka si vydechujícího z doznívající pandemie, opak se stal pravdou. Náš dech se tají opět a z důvodu ještě temnějšího, z barbarské války málem na dohled našich domovů.
Přemýšlel jsem, zda má smysl hodnocení vydávat.
Myslím, že ano. Spolu s porotci jsme měli data prakticky poskládaná, fotky, hodnocení slovní i bodová. Nechat tu práci vyjít vniveč by byla škoda.
Přijměte proto prosím pozvání k dalšímu ročníku našeho žebříčku.
Způsob hodnocení
Bodování je napříč roky neměnné a pokud možno absolutní. Dres získá 0 – 10 bodů.
10 bodů je maximum, na takový by se měl dostat dres na úrovni top týmů NHL. 0… je naopak nula. Rozpáraný okresní přebor s reklamou na místní kasino.
Přesná pravidla, jak body udílet v rámci škály, stanovena nejsou. Jsme na webu zabývajícím se sportovní estetikou a podle toho vybírám porotu. Do osobních preferencí však už hodnotitelům nevstupuji.
Porota
Z vícero důvodů není třeba členy poroty podrobněji představovat.
Už tradičním hodnotitelem je Pavel Kout alias @pavelkout, grafik a programátor, v současnosti též jediný provozák jaderné elektrárny, jemuž na monitorech velínu běží zápasy Red Wings.
Novou tváří, avšak čistě co do obsazení v jury, je Ondřej Zamazal známý též jako @OndrejZamazal, sportovní komentátor České televize a mistr hokejových statistik v jedné osobě. Bližšího představení v jeho případě vskutku netřeba.
Oběma pánům upřímně děkuji za to, že s letošním žebříčkem pomohli.
Třetím do party je i letos autor článku, Karel Hejkal, v mokrých čtvrtích se potulující pod přezdívkou @hokic.
15. místo: HC Kometa Brno – 3 body
OZ: Obecně mi vadí umístění jmenovek na spodním lemu dresu. Zde jsou navíc vytvořeny tenkým písmem. Odlišné fonty jmenovky a čísla dresu se tlučou, nesedí ani pohrudní pruh, který celek dresu ještě víc tříští.
KH: Málokterý dres vám vypláchne oči natolik spolehlivě jako trikot Komety. Těžko soudit proč. Buď v klubu dresy nikoho nevzrušují, nebo jsou týmoví grafici tvrdošíjně odhodlání objevovat slepé uličky. Dost pravděpodobně obojí.
Čím méně ochoty začlenit partnery na dres šetrněji, tím důležitější je střídmý, leč výrazný návrh dresu. Asi tak, jak to uměla Sparta. V případě Komety se však nárameníky bijí s pruhem, s velkými plochami na stehnech i na bocích a to vše korunují patrně nejstrašnější čísla za mnoho let.
To nezachrání ani jedny z mála pěkných prvků, jako jsou dvě příjemně komunikující modré nebo povedené štulpny.
14. místo: HC Dynamo Pardubice – 3,3 bodu
OZ: Stulpny, kalhoty a dres (v oblasti od klubového loga k ramenům) jsou přeplácané, zejména použitím mnoha (i nesourodých) barev. Za klad lze rozhodně označit číslo všité do límce dresu – zdánlivá drobnost, ale esteticky zajímavá i užitečná.
KH: K prakticky identickému dresu Dynama jsem svůj názor napsal už loni a necítím potřebu věnovat jeho hodnocení víc než jedinou vteřinu svého života navíc.
13. místo: HC Sparta Praha – 4 body
OZ: Kolikrát mám pocit, že nehraje Sparta, ale firemní tým Billy. Anebo Sencoru či společnosti Louda auto. Přitom barevně (obě varianty) či použitím detailů (jména přispěvatelů) jsou dresy živé.
KH: Proti Spartě jako by se letos obrátilo, za co jsem ji dříve chválil a dával příkladem. Dokud byl její jednoduchý design důrazně hokejový, ustával přetlačovanou s výraznými logy partnerů se ctí. Karta se však obrací.
Bílé dresy vypadají skvěle na propagační fotce v tmavém studiu, na ledě se ovšem pomalu ztrácí. Minimalistický design, byť sám o sobě citlivý a v souladu s logem, je ve značné defenzivě proti ukřičeným sponzorům, štulpny ten boj vzdaly úplně.
Vínová varianta vychází značně lépe, souběh barevnosti sponzorů s podkladem nechává logo klubu vyniknout podstatně zřetelněji. Povedeně na mě působí i barevný přechod a spíše naznačené začlenění jmen fanoušků. Naopak dvě řady sponzorů nad jménem, už snad ani nedoufám, že by tento smutný zvyk mohl být opuštěn.
Drobný postřeh na závěr, snad je to jednobarevností, možná materiálem, ale štulpny na mne působí, jako by je půlka týmu měla o dvě čísla větší. Jak se dívám, mívají to i jiní, ale v této minimalistické kombinaci to skutečně bije do očí.
12. místo: HC Vítkovice Ridera – 5 bodů
OZ: Vítkovické dresy ničím vyloženě neurážejí, barevné provedení i linie se zdají být v pořádku, přesto jim něco chybí či přebývá.
KH: Vítkovice mají jeden z nejlepších dresů v lize.
Akorát že vůbec!
Takže jak to tedy je? Zhruba takto – Vítkovice by mohly mít jeden z nejlepších dresů, kdyby… Kdyby Vítkovičtí nebyli v kleštích tlaku sponzorů a v jeho důsledku neudělali pár špatných rozhodnutí.
Jednoduché barvy, dva výrazné pruhy, čísla bez lemu, rytíř Vítek tentokráte v úspornější verzi bez plného kruhu kolem. Nemusím být fanouškem, trpět nostalgií, ten dres by však měl smysl.
Bohužel realizace a kombinace s partnery, zde to drhne, až to bolí. Logo klubu odstrčené někam na pupek, to prostě nejde. Chápu kontext, ego partnera, frustraci návrháře, ale nejde. Nalepit vše na sebe a posunout znak výše, to bylo menší zlo. Tím spíš, že horizontální pruhy tu nepatřičnost umístění opticky umocňují.
Na zadní straně bych šel ještě dál. Jméno, historizující V, partner, občas je třeba zamáčknout slzu a říznout do nápadu. Na dresu není dost místa na řádné umístění hlavního znaku, natož na tuto celkově už druhou vzpomínku na časy dřívější. Nemám-li pro nápad místo, vypustím jej.
10-11. místo: HC Bílí Tygři Liberec – 5,3 bodu
OZ: Dominanta tygra se vrátila a zůstává nejzřetelnějším motivem brandu, který si každý dokáže rychle spojit s hokejem. Trojkombinace nápisů CCM–JAKUB–SYNER na zadní straně vyvolává dojem, že hrají Jakubové Synerové. Jmenovky hráčů, hlavních aktérů utkání, jsou upozaděny.
KH: Liberecký dres je cosi jako srážka tektonických desek odlišných váhových kategorií. Na jedné straně robustní lem loga, výrazná jména a čísla. Na druhé subtilní neonová stylizace tence svítících linií letošní šablony. Až symbolicky se ten nesoulad pere vprostřed hrudi, kde kruhový tvar loga zápolí s hranatým trojúhelníkem.
Co si tedy máme vybrat?
Neonová linka prolínající se i do další klubové grafiky je zajímavá, neotřelá. A minimálně na modrém dresu, kde paprsky proříznou tmavý podklad, skutečně září. Ale zastavuje v půli cesty. Aby měl dres smysl, měla lemovat i čísla, logo, zkrátka působit konzistentně. Uměl bych si představit i bledě modré partnery, vidět by byli stále dobře, ale dali by více vyniknout rozzářenému zbytku.
Bílý dres pak limity této stylizace odhaluje naplno. Stejně jako na nás působí zvláštně fotografie obrácená v negativ, i dres po překlopení barev poztrácel kouzlo svítivé domácí varianty. Že trojúhelník vykukující na hrudi původně značil ikonu “play”, by asi hádal málokdo.
Přes to všechno – mně se ten nápad líbí. Nezatracuji ho sám o sobě, pouze realizaci nepovažuji za šťastnou.
10-11. místo: Rytíři Kladno – 5,3 bodu
OZ: Vizuál rytíře má velký potenciál, ale zdá se mi nevyužitý. Logo Kauflandu v kombinaci s dalšími sponzory v oblasti prsou vyloženě ruší.
KH: Kladenské dresy nesrší efekty, o to lépe fungují. Jednoduchý design jde ruku v ruce s inovovanou jednobarevnou variantou loga, je čistý a přehledný. Obsahuje všeho všudy dva dekorační prvky. Silný lem nárameníků dává dresům tradičně hokejový vzhled, tenké linky coby zdobný prvek jdou na hranu minimalismu a strohý vzhled dresu stejně tak vyvažují jako podtrhují.
Škoda, že stejné pochopení pro detail neměli partneři klubu, v čele s tím hlavním. Rozumím, že chtějí být vidět, na povedeném dresu však jejich poněkud surově implementovaná loga působí neumětelsky. Nejsem si jist, zda právě to je vzkaz, jaký si přejí potenciálním zákazníkům poslat.
8-9. místo: HC Energie Karlovy Vary – 6 bodů
OZ: Nedávný přechod k odstínům šedé barvy dresy Energie zmodernizoval, ale pořád mám dojem, že tenhle atraktivní potenciál naplněn není. Číslo a jmenovka – dva nejdůležitější údaje – by si zasloužily čitelnější řez písma.
KH: Za co to loni Karlovarští schytali, za to letos zaslouží pochvalu. Ty tam jsou pruhy a šedivé barvy rozmělňující minimalismus černo-bílé týmové identity. Letos hraje prim jednoduchost a zřetelnost, kontrast. A dobře tomu tak.
Ano, při bližším zkoumání najdeme na dresech geometrický vzor, snad inspirovaný Čeljabinskem, snad hokejkami na alternativním logu Varů, fontem čísel. Ovšem jen naznačený, v odstínech dávajícím dresu strukturu, neberoucích přehlednost. Podobně téměř neviditelné nárameníky; sjednotí podklad pod logy sponzorů, nekomplikují celek. Dojmu pomáhají též čísla, letos bez lemu, mnohem ladí s logem.
Najdu-li nějakou rezervu, bude na štulpnách, nesedí tolik ke zbytku. Snad pro úsporu, snad na žádost sponzora. Netuším, hádám, konstatuji.
Nenápadně, přesto zaslouženě jedny z nejlépe zvládnutých dresů soutěže.
8-9. místo: Mountfield Hradec Králové – 6 bodů
OZ: Hurá, někdo se odvážil přední stranu dresu zbavit sponzorů! Logo klubu, znak města a číslo na hrudi (plesají všichni, kdo vyrábějí TV přenosy) v oddělených barevných pruzích působí čistě. Chytře vyřešeno i zobrazení názvu partnera a jméno hráče v prostoru mezi lopatkami.
KH: Hradečtí velice příjemně překvapili, hned několikrát. Dresy mají jasnou hierarchii, nápad a působí velice kompaktně.
Přední stranu konečně opanoval týmový znak, městský erb, musí-li už být, je přitom umístěn na stále důstojném místě. Výrazná ramena dominují celkovému designu, ten si přesto zachovává buď světlé, či tmavé vyznění, proto nekomplikuje orientaci během hry.
Strohý, přesto funkční dojem podpoří i štulpny a výborně provedená a čitelná čísla i jmenovky. Do karet hraje Mountfieldu i barevné ladění ligových partnerů.
Co chtít více? O chlup světlejší šedá by mohla působit jiskrněji, zároveň by umožnila snazší aplikaci log partnerů bez barevných podkladu. Ta letos, proti loňsku, u Hradce absentuje, což údernost dresů narušuje. A samozřejmě znak klubu, ten si žádá úpravu rok od roku hlasitěji.
6-7. místo: BK Mladá Boleslav – 6,3 bodu
OZ: Zelená varianta je barevně údernější. Výrazně působí černý lem: obsahuje vkusně zakomponovaný název jednoho ze sponzorů a elegantně splývá s kalhotami.
KH: K Bruslařům mám každoroční výhrady stran přednosti sponzorského loga a nepatřičných umístění pro klubový znak. Tím však výtky končí.
Design dresu je promyšlený a vyvážený. Pruhy drží koncept od rukávů po štulpny, hlavní barva se střídá s kontrastní doplňkovou. Ty tam jsou experimenty se jmenovkami. Za povšimnutí stojí šikovně vymyšlený šikmý pruh v pase vinoucí se kolem dokola. Vpředu nekoliduje s názvem partnera, vzadu už je dost vysoký, aby ho minul také.
Avšak darmo naplat, je to spíše týmový dres výrobce automobilů, méně už hokejového klubu.
6-7. místo: HC Olomouc – 6,3 bodu
OZ: Olomouc převedla těžiště reklam na kalhoty, kam oko spíš jen zabloudí. Dresy jsou žánrově čisté a přibyly povedené detaily: pruhy, resp. dominanty města ve spodním lemu. Přední straně vládne kohout, zadní číslo a jmenovka. Ota Černý by zvolal: to je vončo, milá Tončo!
KH: Kohouti rozvíjí loňský design, místy k lepšímu, jindy naopak. Tři pruhy, motiv z nejtradičnějších, vidíme letos i na zádech, čísla proto dostala lidštějších rozměrů. Mírně odlišné je řešení v pase, spodní pruh přechází v lem dresu.
Nejen pro Olomouc platí, že ve vzájemném srovnání často dopadají hůře jednobarevné varianty. Síla designu o jedné barvě bývá v celistvosti, tu však partneři rozbijí. Naopak zřetelný kontrast kalhot má u bílé a černé verze dost důrazu, aby vizuálně dominoval.
Škoda tří věcí. Plachty na kalhotech, to přece umíme lépe. Panoramatu města, patriota snad oblaží, ale děláme dresy, ne leporelo pro místní íčko. Třetím slabým článkem jsou čísla a jmenovky. Bůhví proč si s sebou nesou dědictví stříbrné linky z dávných sezón. V detailu loga snad ten odstín najdeme, na dresu však ne – a to by mělo být důležitější.
5. místo: HC Škoda Plzeň – 6,7 bodu
OZ: Plzeň = škodovka a poslední dekádu i indián. Oba motivy si (v historické posloupnosti) podmaňují přední stranu dresu a nic je nezastiňuje. Čistota provedení vč. švů (tkaniček) je příkladná, ale neplatí to o zadní straně: jmenovka zůstává utopená.
KH: Někdy je hodnocení složité a nutně subjektivní. Dresy Plzně jsou jedny z těch, co jsem měl příležitost vidět na vlastní oči. A moc se mi líbily. Jsou čisté, s minimem reklam, venkovní varianta na ledě vypadá naprosto skvěle; je neskutečné, jak moc celkovému dojmu pomohou čisté plochy kalhot.
Zároveň dávají Indiáni vzpomenout na historii klubu, citují dobový károvaný design, na hrudi vozí znak ikonického sponzora. Dres jako celek je zpracován s citem pro detail, provázanost prvků, veškerá sponzorská loga jsou umístěna kultivovaně.
Lze tomu dresu něco vytknout?
Ano, byť budeme, podobně jako u Boleslavi, v rovině čistě hodnotové, s čímž se neztotožní každý. Čistý dres výměnou za ústup klubového znaku či spodní umístění jmenovek je daň, jakou by kluby neměly být ochotny platit.
Zároveň mne neoslovuje téma designu, byť je pro Plzeňany nostalgické. Historické citace mám rád, krom doslovných umístění rudých hvězd a podobných motivů. Zároveň však vím, že odvrácenou stranou naší minulosti byla určitá bezduchost a fádnost firemního designu, což se svého času prolínalo i do sportovního prostředí a jeho estetiky. A přes kvalitu svého provedení na mne plzeňské dresy takovou minulostí trochu dýchají.
3-4. místo: PSG Berani Zlín – 7 bodů
OZ: Modrá i žlutá varianta jsou použitými zabarveními téměř dokonalé. Baví mě detaily jako logo klubu zakotvené v tenkých linkách nebo číslo a jmenovka v reverzní barvě (modrá sada).
KH: Díky uměřenému designu, smyslu pro detail a citlivé práce s umístěním partnerů se tým Beranů v posledních letech vyšvihl mezi favority na vítězství v našem žebříčku.
Nejinak tomu je i letos, kdy dresy nesou odkaz na vskutku kulaté výročí založení města. A zde jako by letošní vzhled začal zlehka prohrávat s loňským. Sváteční prvky jsou opravdu detailní, v dobrém slova smyslu vymazlené. Možná však lehce zanikají při pohledu z ochozů.
Na modrém dresu snad ještě ne tolik. Tenké linky slavnostně svítí, barevný kontrast hraje v jejich prospěch. Dres venkovní, to je horší. Kdo ví, snad mohly být útlé linie mimořádně v bílé, vzbuzující světlejší dojem?
Leč promiňte, přemýšlím trochu nahlas. Přes dílčí nuance stále hledíme na dresy mající parametry těch nejlepších v lize. Jejich návrh má smysl od hlavy k patě, jsou barevně skvěle vyváženy, i letos s výbornou a čitelnou typografií. Práce na nich odvedená nepřišla vniveč a dělá klubu Beranů i městu samotnému skvělou reklamu.
3-4. místo: HC Motor České Budějovice – 7 bodů
OZ: Zaujmou čisté kalhoty a stulpny s odkazem na historii. Čelní strana dresu je přeplněná a víc to vadí ve žluté variantě (v modré jsou sponzoři vyvedeni v reverzní bílé barvě).
KH: Na začátku školního roku si zopakujeme staré učivo, třeba proč modrý dres Motoru patří mezi ligovou špičku. Ano, skvělé barvy, logo uprostřed, jména nahoře, jednobarevní partneři, čisté kalhoty. Jednoduchost, v níž je krása.
Lze přesto na budějovickém designu najít nějaké dílčí rezervy? Pár jich bude. První mi vadila už loni. Byť má bohulibý účel, přesto seznam permanentkářů (loni textura) na žlutém dresu lehce ruší. A zřejmě více použitou „ušmudlanou“ barvou než samou svou přítomností.
Postřeh druhý možná fanoušky lehce napruží, ale nejsem si jist současným vzhledem loga. Chápu, kam a proč zmizela hvězda, nevím, kam odešel kruh. Koncepce původního znaku, kontrast ostrých tvarů s ladným kruhem, stejně jako kontrapunkt filigránské ozdoby zlehka posazené nad sebevědomé písmeno, nebo třeba různé síly linek, ono to mělo nějaký smysl vnitřní různorodosti.
Nemám na to v rukávu recept a někdy se nápad neukáže být lepším. Ale jistý pocit, že třeba na modrém dresu hraje logo druhé a trochu technokratické housle, při pohledu na jinak povedené dresy mám.
1-2. místo: HC Verva Litvínov – 7,3 bodu
OZ: Středové pruhy, které obtáčejí celé tělo a obsahují i lehkou texturu (Verva), dres oživují. Jen do nich nezapadají povinná loga partnerů ELH. Venkovní (žlutá) sada je odvážnější, celočerná (včetně kalhot a stulpen) usedlejší.
KH: Málokdy jako by dres sahal tak mocně po titulu toho nejhezčího v soutěži, a zároveň byl tak rozporuplně srážen detaily, jako se tomu děje speciálně u žluté sady chemiků.
Ač už tým s příčným pruhem na hrudi nastupoval v několika sezónách, letošní kombinace co do práce s odstíny a s poměrem barev i s řazením pruhů mě opravdu nadchla. K tomu připočtěme velké logo klubu na svém místě, minimalizovanou reklamní zátěž na hrudi a povězte mi, proč ten dres nemá rovnou vyhrát.
A přesto, tentýž dres je posléze bez ladu a skladu rozstřelen opakujícími se logy téhož partnera, jaký velkoryse dal vyniknout čelu dresu. Jaký má potom to zbylé snažení smysl?
Zastavím se ještě u dvou detailů. Prvním jsou symboly hokejek. Byť mě dříve zaujaly, letos je v pruhu na hrudi doplnil reklamní vodotisk. Rázem tu máme dva různé vzory, navíc ani štulpny nemají s dresem jednotné vyznění, takže vlastně tři. To už je příliš. A spolu s mnoha drobnými logy pak dres působí roztříštěně.
A byť to fotky neukážou, technologie výroby čísel a znaku je činí značně zlatě lesklými. A zlaté by mělo být… pouze zlato, případně drobné detaily. Jinak, zvlášť ve spojení s tmavými odstíny, může být dojem poněkud pouťový.
Jinak ovšem, jako už tradičně, značně nadstandardní práce. Včetně ani letos neopominutých drobných odlišností mezi světlou a tmavou verzí.
1-2. místo: HC Oceláři Třinec – 7,3 bodu
OZ: Třinec patří mezi týmy, které využívají tří sad dresů: všechny ladí, nejvíc kombinace bílý trikot – červené kalhoty. Reverzně použité barvy, diamantový vzor, decentně znázorněná jména permanentkářů – všechny nové prvky dresům jednoznačně prospěly.
KH: V Třinci jako by věci měly obzvláště zarputilou setrvačnost. Patrně není v lize celek, jehož dresy by napříč ročníky doznávaly takového minima změn, pokud vůbec nějakých. Nejinak tomu je letos, přesto jde o korekce zajímavé.
Předně – Oceláři se zbavili nesmyslných podkladů pod partrnerskými logy. Prozatím alespoň na dresu, přesto je posun od humpoláctví k eleganci ihned zřetelný. V kombinaci s příznivou barevností ligových partnerů a výrazovou jednoduchostí týmového znaku tak zvláště červený dres rázem působí velice svěže; přední strana je rozhodně ligový top.
Konzervativní přístup ke zbytku designu dojem sráží. Geometrického přechod v pase působí moderně, jenomže co přesně jej doplňuje? Roky stejné štulpny s proužkem. Proč? Roky stejná čísla s lemem. Proč?
Rozumějte mi dobře. Jít proti trendu každoročního honu za novými designy, proč ne. Ale buď, a nebo.
Ještě jeden detail. Trochu cítím, že jednobarevné vyznění současné verze znaku prosté jakéhokoliv viditelného lemu by si lépe sedlo s čísly a jmény též bez rámování.
Pár slov na závěr?
Těší mne, že čím dál více lidí i klubů o designu přemýšlí. Dvojnásobnou radost mi dělá, pokud někdo přesvědčí partnery k citlivějšímu začlenění jejich log na dres a ukáže tak, že i taková cesta je možná a průchozí.
Zároveň si uvědomuji, že naše hodnocení stojí stejně tak na námitkách čistě objektivních a obhajitelných, jako na emocích a hodnotách zcela subjektivních, jež se mohou lišit člověk od člověka, klub od klubu.
Budu rád, pokud se Vy sami o ty své názory podělíte také, ať už zde, nebo třeba na Twitteru.
Kredit
Žebříček samotný by nemohl vzniknout bez fotografií klubových i novinových. Snad na nikoho nezapomenu, pokud uvedu, že letos jsem použil fotografie těchto autorek a autorů: Roman Kantor, Ivo Dostál, Stanislav Souček, Jiří Princ, Alena Zapletalová, Jiří Zaňát, Roman Turovský, Jan Beneš, Jan Pavlíček, Hynek Haruda, Petr Kotala, David Peška, Aleš Bedlík, Josef Poláček, Ladislav Adámek, Petr Tibitanzl, Thomas Gažda, Vít Golda, David Klement, Marek Švamberk, Libor Kožík, Tomáš Miklík.