Český hokej má od včerejška zcela novou tvář. Pro sportovní veřejnost podle dosavadních reakcí značný šok, pro ty, kdo dovedli číst mezi řádky, očekávaná situace.
Pojďme si krátce shrnout hlavní motivy pro změnu. A začnu, s dovolením, ze široka.
NIKE vs. CCM
Hokejový nároďák hrál ve dvou sadách dresů. V jedné nastupoval ke hlavním turnajům IIHF a měnily se dle aktuálního olympijského cyklu. Šlo o kolekce pro mistrovství světa a olympiádu. Tyto dresy nesly značku NIKE, která je oficiálním dodavatelem IIHF.
Kdo měl oči otevřené, nemohl minout, že zakoupit věrnou kopii tohoto dresu bylo prakticky nemožné. Až na pár vyjímek typu oficiální fanshop v dějišti MS či tu a tam prodej sady na eBay apod. byl takový dres neprodejný.
Co už pořídit možno bylo, to byl dres pro turnaje Euro Hockey Tour a další přátelské zápasy, jehož dodavatelem byla firma CCM. Zakoupit ho šlo i v oficiálním fanshopu svazu, měl ale jednu nevýhodu. Ač v nyní už předposledním cyklu vizuálně velice blízký, nešlo o věrnou kopii dresu, v němž hráči bojovali na těch nejexponovanějších turnajích.
Jeden tým, dva dresy. Vlevo šablona NIKE z let 2014-2017, vpravo dres CCM ze stejného období.
Což je poněkud problematická věc.
Důvody? Ryze pragmatické. NIKE dělá vlastní politiku čistě s IIHF a pro jednotlivé svazy je taková pozice kulantně řečeno nevýhodná. A samotná mezinárodní federace se ve smyslu podpory fans asi dvakrát nepřetrhne, stačí se podívat na oficiální fanshop letošního MS. Věrné repliky budete i tam hledat marně.
Nové logo tuto dodavatelskou dvojakost neřeší. Ale pomáhá převrátit ve prospěch českého hokeje situaci, kdy nuance mezi dresy byly jen v počtu a šířkách pruhů. A když píšu dresy, nemyslím tím výše uvedené oficiální. Myslím repliky.
Stát vs. falzifikáty
Zásadní komplikace stran pořízení skutečně věrného dresu hraného na nejdůležitějších akcích měla totiž ještě jednu a možná důležitější rovinu.
Stalo se zvykem, že národní tým nastupoval v dresech se státním znakem na hrudi. A zatímco si náš stát dovedl ohlídat poměrně přísná pravidla jeho užití, to proto hráči na Světovém poháru nemohli nakonec nastoupit v původní variantě s malým státním znakem, ve smyslu právní ochrany zneužití znaku obecně už to bylo dosti vlažnější.
Výsledek?
Kdekoliv na webu bylo možno zakoupit libovolnou kopii národního dresu. Většinou se lišily v nějakém detailu, to kvůli kolizi s designem silných značek (ale často ani to ne), ovšem národní znak hrdě nesly bez rozdílu.
Každý podnikavec s technologií sublimačního tisku mohl vesele vyrábět produkt nazvaný národní dres. A samozřejmě se tak dělo, o čemž svědčil jakýkoliv pohled na tribuny, kde se vyskytovala tak velká směsice dresů, že by na to nestačilo padesát olympijských cyklů.
Nebylo se lze co divit, že tato situace byla pro hokejový svaz neúnosná.
Najdi na Google oficiální dres ČR
Mohu-li připojit svůj názor, potom rozhodnutí vyřešit takovou situaci zcela novou značkou bylo jediné správné. Schopnosti svazu ochránit si vlastní produkt legálními pákami bude nyní zásadně jiná než u dosud liknavého státu.
Ano, to rozhodnutí je samozřejmě ryze pragmatické, ale tak to někdy bývá. Často slyšíme, jak si v NHL jsou týmy schopny na svůj chod vydělávat prodejem merchandise. Nakonec nejde jen o ty dresy, ale i trička, čepice a vše kolem.
Český hokej teď, byť v jiných podmínkách, zkouší jít podobnou cestou. Vydělat si na svůj chod prodejem dresů samozřejmě nepůjde. Ale ten krok je naprosto správný a já jako fanoušek si představuji, že tímhle směrem budou zástupci svazu uvažovat.
Státní znak vs. národní symbol
Dalo se očekávat, že nová identita bude bojovat na třech frontách. A to:
- Jak obstojí logo samotné
- Jak se povede vzhled dresů
- Jak přijme veřejnost do očí bijící fakt absence státního znaku na dresech
Než se pustím do pohledu na design samotný, začnu trojkou a napíšu k tomu jediné:
No — a?
Fajn, jsem v zásadě konzervativní, miluji pohled do historie, tradice. Šňůrky u krku, kožené rukavice, dřevěné hokejky. Pruhy. Jednoduchost, střídmost. Roky neměnná dokonalá loga a dresy. Detroit, Chicago. A pokud možno vypilováno novou technologií, barvami, střihem.
Ale tu a tam se prostě věcí změní. Nový vlastník, nová stylizace. A připusťme, že národní tým navíc není totéž, co klub. Tedy emoce stranou. Je vůbec přítomnost státního znaku na dresu nějakým nepsaným pravidlem?
Má Kanada na dresu státní znak? Nemá. Mají ho tam USA? Nemají. Mají ho tam Švédové? Nemají. Mají ho tam X, Y? OK, jsou samozřejmě týmy, které mají, ale není to dogma 🙂
Pojítkem národních dresů napříč týmy je něco jiného než znak. Pojítkem je avizovaná příslušnost ke státu. Což mohou být buď doslovné státní znaky, stejně tak ale i jejich transformace do národní značky. Nedělejme zákon z jednoho či druhého.
To neznamená, že na dres lze dát cokoliv. Ale pokud se neoprostíme od emocí ve smyslu “sebrali nám znak”, nebude hodnocení objektivní. Což by byla škoda. Samozřejmě, je to tradice. Ale i ta tradice měla kdysi nad hlavou rudou hvězdu, takže i její forma se mění. Není to zákon a není to logo originálního týmu NHL, které zůstalo stejné sto let.
To je, za mne, rámec, z něhož pokud se neoprostíme, zbudou jen emoce, což je samozřejmě důležité, leč nikoliv jediné měřítko posuzování.
A teď…
A teď první a zatím pořád ještě čerstvé dojmy z mé strany 🙂
Měl jsem možnost být přítomen slavnostnímu představení dresů, prohlédnout si je zblízka. Dlouhou dobu dopředu jsem tušil, že změna přijde, o dost kratší jsem to věděl. Možná i proto jsem si dovedl připustit, že znak na dresu nebude a naučit se s tím žít 🙂
Vzhled však pro mne je stejnou novinkou jako pro většinu z vás. Zde jsou první dojmy.
Nová značka
Když jsem nad celou změnou ještě v očekávání přemýšlel, v hlavě se mi honily dva příklady. Po grafické stránce zcela katastrofální logo FAČR a naopak fantastická progresivní identita Českého florbalu.
Zůstanu-li u představ, doufal jsem v logo vycházející z malého státního znaku. Tedy něco blízkého reálnému znaku, ale dostatečně od něj vzhledově emancipované. Hokej je sport s dlouhou tradicí, být trochu konzervativní, to byla moje idea. Na hony se vyhnout fotbalovému diletantismu a vzít si z florbalu švih a preciznost, zůstat ale blíže národnímu symbolu.
Nakonec to ve smyslu očekávání dopadlo tak nějak fifty — fifty. Použít pouze část postavy lva je nečekané rozhodnutí a možná zlomové v tom, jak na první dobrou vnímá změnu ta část veřejnosti, která si alespoň prozatím dovede představit život bez státního znaku na hrudi. Být ten lev celý, troufnu si tvrdit, že změna prošla více hladce.
Značka samotná je totiž po grafické stránce výborná. Má švih a dynamiku, nese v sobě i nějaké to poselství, třeba odkaz na titul prvních mistrů světa z pražské Štvanice, byť spíše symbolické. Její použití pro znaky dílčích reprezentačních týmů vypadá též skvěle.
Za mne se tato část povedla, logo českého hokeje je důstojné a nijak si nezadá třeba s vizuálem, který mi dlouhou dobu imponoval na anglické Premier League.
Nový dres
Co naplat, chléb se však neláme na plakátech v city light vitrínách, nebo na dveřích vozů národního týmu. Hokejová veřejnost bude nejcitlivěji vnímat vzhled dresů.
Začnu u toho, co vnímám pozitivně.
Tradiční kombinace barev vypadá výborně a speciálně bílý dres s jasně červeným pruhem je parádní. V reálu je o něco tmavší a ne s nádechem oranžové, jak se jeví na některých fotkách.
Na první pohled zaujme řešení rukávů. Nejsem dvakrát příznivcem vysoké míry stylizace prvků dresu vycházející z loga a dalších souvislostí (např. kdysi notová osnova na dresech St. Louis), sám bych šel asi jinou cestou, než jsou špičaté tvary evokující lví hřívu.
Ale na dresech je to provedeno vkusně, příjemně kontrastně. A v kombinaci se skutečně parádními čísly a jmenovkami působí tělo dresu kompaktně. Fakt, že je součástí identity i speciálně vyvinuté písmo svědčí jak o poctivosti přípravy, tak pomáhá zcelit vyznění celku.
Když se na tuhle část designu podívám a přemýšlím nad její budoucností, vybaví se mi dresy Colorada. Ne každý jejich netradiční design rovnou miloval, ale postupem času přirostly mnoha lidem nečekaně k srdci. Byť nelze pominout, že fanoušci milují předně to, s čím se pojí vítězné vzpomínky.
Netvrdím, že je třeba nad základem dresu skákat radostí. Možná to bude pokus na pár let, možná vydrží déle. Dost záleží na ochotě přijmout věc, která trochu vybočuje z řady, protože ta musí být mimořádná, aby obstála. Hokejový design jako celek se trochu podobá líně tekoucí řece, po nějakých těch jarních bouřích, kdy to vyšplíchne sem nebo tam, se stejně vždy vrací k desetiletími ověřeným prvkům typu pruhy a nárameníky.
Byť jsem miloval historizující nárameníky kolekce 2014-2017, stejně jako dresy z Vídně 96, tak nelze nevidět, že ač odvážný, je nový design národního dresu připraven precizně a se smyslem pro detail.
Rezervy
Prvků, kde mi to trochu skřípe je ale také několik. A vlastně skoro všechny jsou na přední, čili nejdůležitější straně.
První, nejsem si jist zlatou korunkou. Možná, přesněji, volbou odstínu. V symbolické rovině ji vnímám, navíc odlišuje dospělé reprezentace od mládežnických. Ale vizuálně se s ní, trochu i v kombinaci s modrou linkou loga, možná i kvůli souběhu tří základních barev, nedovedu úplně srovnat. Naběhne mi trochu nemilá asociace barev Sazky.
S bílou korunkou na papírových produktech, ale třeba i na dresech juniorů dle mého logo vypadá kompaktněji. Napadá mne… Když už, co třeba světlounká žlutá, méně saturovaná, cosi jako bílé zlato? Aby tolik nekřičela, přesto zdobila?
Dále si nejsem úplně jistý nápisem pod dresem.
OK, dnes je často normou, na olympiádě nápis mělo 9 ze 14 týmů. Ale připusťme, že jde o čistě reprezentační záležitost. U klubových dresů podobné izolované nápisy nejsou, a pokud, jsou více zakomponovány do loga. Buď tvarem, nebo mírou stylizace. To potom působí o kousek kompaktněji. Tady určitou rezervu cítím, co vypadá parádně na vizitce, na dresu sklouzává k určité formálnosti. Být ten nápis podobně stylizován (ve smyslu zdobnosti), jako třeba čísla — no rád bych to alespoň viděl a posoudil.
Poslední dva detaily, asi bych se obešel bez vlaječky v límečku. Byť mám dojem, že v prezentaci byla jako odkaz na nějakou dřívější přítomnost na dresu, vnímám ji jako cosi navíc. Co by stejně mělo být nahrazeno šněrováním 🙂
A nekombinoval bych ony ostré rukávy se zakulacenými nárameníky. Což je ale dost možná akademická úvaha.
Tato verze dresu je primárně určena pro ty reprezentační akce, kde budou na ramenou sponzorská loga. Možná jde o nutnost, o čemž svědčí reklama na plzeňské pivo (mimochodem na červené verzi nově v méně rušivé jednobarevné variantě, což je další drobný krok vpřed), ta se prostě lépe nevejde.
Úvaha mezi řádky
Netuším, nakolik je krom změny identity považován za trvalý i vzhled dresů. Například po vzoru Švédů, kteří trendům odolávají asi nejvíce. Posledních několik let se náš hokej snažil přiblížit vzhled dresů pro jednotlivé akce, takže verze NIKE a CCM si byly velmi podobné.
Podle slov zástupců svazu se aktuálně řeší nový vzhled dresů pro MS tak, aby se aktuální (též zubatý) design dresů NIKE přiblížil včera představené verzi.
Otázka zní, nakolik třeba i toto ovlivnilo onu lví stylizaci na dresech. A kam se vzhled bude ubírat v dalším olympijském cyklu, který vždy rámuje a ohlašuje komplexní změnu dresů všech týmů. Značka samotná se nepochybně měnit nějakou dobu nebude. Zda dres, toť otázka dost možná typu co dřív, slepice, či vejce?
Osobní postřeh
Český hokej přišel se skutečnou revolucí. Ta sice stojí na zcela racionální úvaze, ovšem sáhla na v myslích mnoha nedotknutelný symbol, národní znak. Dalo se čekat, že veřejnost z toho bude perplex, to se naplnilo.
Bylo by ale fajn vnímat jednotlivé změny v kontextu. Rozlišit motivaci a důvody, pochopit, co jsou emoce, co věcné argumenty, co je zvyk, nakolik se mohou potkat i protichůdné názory alespoň v některých rovinách, jakými jsou třeba kvalita provedení, vkus, když už ne třeba v těch jako osobní představa či preference.
Je paradoxem, že zatímco bez větší kritiky veřejnosti prošla na koleně zfušovaná cirkusová úprava loga fotbalistů, protože tam prostě je celý lev ve štítu, jedno, že v nesmyslném postoji tancuje na míči korunován fontem zřejmě z Terminátora s otřesnou typografií, mnohem pečlivěji připravená změna hokejová je plísněna skoro všude, kam člověk pohlédne.
Dle mého soudu se tenhle odvážný krok z velké části povedl.
Je několik věcí, které vidím jinak, přední stranu dresu primárně. Děsně by mě například zajímalo, jestli v některé fázi zvažování byl na hrudi celý lev, třebas na nějakém stylizovaném štítu, a jak dres vypadal.
Je ale třeba připustit, že řadu věcí prověří až čas. Dejme ho sami sobě, dejme ho hokejistům. Třeba jednoho dne zjistíme, že emoce opadly, nepředstavitelné se stalo všedním, grafika obstála, nějaký ten detail doznal pozitivních změn — a my hledíme na hráče oblečené v týchž dresech a jsme naplněni hrdostí.
Tak tedy mnoho zdaru!
Zdroje fotek a grafiky: hokej.cz, google.com, nbc.com